POLITIKA: Vláda Andreje Babiše složená z hnutí ANO, SPD a Motoristů získala důvěru Poslanecké sněmovny. Pro vyslovení důvěry hlasovalo po 26 hodin trvající rozpravě všech 108 koaličních poslanců, proti se postavilo 91 zákonodárců opozice. Kabinetu tak nyní nestojí v cestě nic zásadního a získává plný mandát k prosazování svého programu.

BYZNYS: Vláda letos zahájí přípravné kroky k plnému zestátnění energetické skupiny ČEZ. Ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) potvrdil, že proces výkupu akcií od minoritních vlastníků potrvá rok a půl až dva. Konkrétní postup kabinet tají, aby neovlivnil cenu na burze, slibuje však model financování šetrný ke státnímu rozpočtu. Spolu s tím se chystá i personální obměna dozorčí rady podniku.

EKONOMIKA: Inflace v roce 2025 dosáhla průměrné výše 2,5 %, což je nepatrné zrychlení oproti roku 2024. Zatímco ceny zboží vzrostly jen o 1,1 %, výrazněji zdražovaly služby a potraviny. Podle analytiků inflaci směrem dolů naopak tlačily ceny energií a pohonných hmot. Celoročně se tak růst cen držel v tolerančním pásmu České národní banky.

Vláda chystá ve státní správě „velký třesk“, který má od 1. července 2026 proměnit úřady v moderní zaměstnavatele. Návrh nového zákona o státních zaměstnancích ruší dosavadní služební poměr a převádí úředníky pod standardní zákoník práce. Cíl je jasný: zbavit se byrokracie a zrychlit procesy. Místo zdlouhavých správních řízení se budou podepisovat klasické pracovní smlouvy, nábory proběhnou plně digitálně a ruší se institut tzv. bazénu. Nově bude platit tvrdé pravidlo známé ze soukromého sektoru: pokud není pro zaměstnance práce, následuje výpověď a odstupné.

Reforma má dle předkladatelů zákona zatraktivnit práci pro stát i odborníkům z byznysu. Zásadní změnou je tlak na výkon – osobní příplatky mají být nově striktně vázány na výsledky pracovního hodnocení. Aby se zabránilo „zabetonování“ ve funkcích, zavádí se pro všechny vedoucí zaměstnance pětileté funkční období. Návrh však umožňuje, aby vedoucí ve své funkci pokračoval i v dalším období, aniž by muselo proběhnout nové výběrové řízení, pokud splní několik podmínek. U nejvyšších postů (vrchní ředitelé, státní tajemníci) se zavádí zákaz členství v politických stranách.

Zatímco předkladatelé hovoří o flexibilitě, zástupci zaměstnanců bijí na poplach. Proti návrhu se ostře vymezil Podnikový výbor odborových organizací při Úřadu práce ČR, který jej označil za „improvizovaný experiment“ bez odborné přípravy. Odboráři v prohlášení vyjadřují zásadní nesouhlas a varují, že zrušení zákona o státní službě povede k oslabení profesionality a otevření prostoru pro politizaci. Podle nich jde o nepromyšlený zásah, který ohrozí fungování celé státní správy i kvalitu služeb pro občany.

Odbory se obávají, že záměr vlády ve skutečnosti otevírá dveře politickým zásahům do výkonu úředníků, čímž stát přijde o institucionální paměť a odbornou kontinuitu. Upozorňují také na paradox, že odstranění stability služebního poměru ještě více sníží atraktivitu práce pro stát. V době, kdy úřady čelí rekordní zátěži a nedostatku personálu, tak podle odborářů hrozí spíše destabilizace než slibovaná efektivita.

Po roce a půl dlouhém období, kdy trh postrádal funkční záruční program, přichází pro menší firmy a živnostníky vzpruha. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) ve spolupráci s Národní rozvojovou bankou (NRB) spustilo výzvu „Národní záruka 2025“. Na podporu je vyčleněno 578 milionů korun a cílem je rozhýbat úvěrování v segmentu malých a středních podniků (MSP), které podle dat asociací často narážejí na limity při zajištění úvěrů vlastními silami. Až 40 % z nich mělo problém získat financování bez externí záruky (data z roku 2024).

Parametry jsou nastaveny tak, aby pokryly jak rozvoj, tak běžný chod firmy. Stát se prostřednictvím NRB zaručí až za 70 % jistiny komerčního úvěru, přičemž výše zaručovaného úvěru se musí pohybovat v rozmezí od 0,5 do 20 milionů korun. Záruku lze využít na investice, jako je nákup strojů či technologií, s dobou ručení až 7 let. V případě, že projekt zahrnuje převážně pořízení nebo rekonstrukci nemovitostí, se délka ručení prodlužuje až na 10 let. Program pamatuje i na provozní výdaje (např. nákup zásob či řízení skladů) s ručením na 3 roky. Podstatným benefitem je, že podnikatelé neplatí za poskytnutí záruky NRB žádné poplatky.

Program funguje v režimu de minimis a žádosti je možné podávat elektronicky přes e-podatelnu NRB. Podmínkou je mít předjednaný úvěr u některé ze spolupracujících komerčních bank a k žádosti doložit kopii úvěrové smlouvy. Tato výzva má běžet do konce roku 2026. Od roku 2027 na ni má navázat masivnější dlouhodobý nástroj s protizárukou Invest EU, kde už MPO počítá s alokací minimálně dvou miliard korun.

Obnovení záruk vítají svazy i komory jako nezbytný restart. Podle Hospodářské komory i Asociace malých a středních podniků a živnostníků jsou právě záruky nejefektivnějším nástrojem, jak dostat peníze k firmám, které mají inovativní nápady, ale chybí jim tvrdé zajištění pro banky. Bankovní sektor deklaroval připravenost žádosti procesovat zrychleně, aby se kapitál dostal do ekonomiky co nejdříve.

Ještě před Vánoci zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu nový adaptační zákon, který modernizuje pravidla odpovědnosti za škodu. Cíl je jasný: nahradit zastaralá pravidla z roku 1985 a přizpůsobit zákony době s moderními technologiemi.

Největší revolucí je rozšíření definice „výrobku“. Nově se za něj bude považovat i samostatný software, digitální výrobní soubory (např. šablony pro 3D tisk) a související digitální služby. To s sebou nese zásadní změny pro vývojáře i prodejce: odpovědnost ponesou nejen za samotný kód, ale nově i za škody způsobené neposkytnutím nezbytných kyberbezpečnostních aktualizací. Mezi nahraditelné škody se navíc poprvé řadí i ztráta nebo poškození dat, což dosud nebylo standardem.

Zpozornět by měli nejen vývojáři, ale i dovozci, provozovatelé e-shopů a firmy provádějící repase. Pokud produkt podstatně upraví, stávají se z pohledu zákona jeho výrobcem s plnou odpovědností. Novela také ruší limit EUR 500 pro uplatnění škody – spotřebitelé se tak budou moci domáhat náhrady v jakékoliv výši. V technicky složitých případech (např. u AI systémů) jim navíc zákon usnadní situaci tzv. vyvratitelnou domněnkou, což přenáší větší důkazní břemeno na firmu.

Z pohledu legislativního procesu jde o čistou transpozici evropské směrnice, která přinese do českého digitálního ekosystému citelné změny. Pro firmy to znamená jediné: do prosince připravit procesy tak, aby dokázaly garantovat bezpečnost softwaru a dat po celou dobu životnosti produktu.

Měla to být hotová věc. Podle zákona měly být státní služby plně digitalizované do února 2025. Realita? Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ve své čerstvé zprávě vystavil státu drtivé vysvědčení. Navzdory tomu, že se do rozvoje ICT v letech 2020–2024 nainvestovalo přes 50 miliard korun, je plně online dostupných pouze 18 % služeb (přibližně 1 621 služeb z celkových 8 916). Termín se proto musel posunout o dva roky na únor 2027. Kontroloři varují, že bez radikální změny řízení hrozí, že digitalizace zůstane jen černou dírou na peníze bez reálného efektu.

NKÚ pro současný stav používá termín „pseudodigitalizace“. V praxi to znamená, že stát sice vytvoří elektronický formulář pro občana (front-end), ale na pozadí úřadu (back-end) se procesy nezměnily. Data netečou automaticky, ale úředníci je často musí ručně přepisovat nebo tisknout. Stát navíc bojuje s extrémní technologickou dluhovou pastí – klíčové systémy, jako je daňový ADIS, běží na technologiích z 90. let, což znemožňuje efektivní automatizaci a prodražuje údržbu.

Zpráva identifikuje i hlavní příčiny tohoto stavu: resortismus a závislost na dodavatelích (vendor lock-in). Jednotlivé resorty postupují izolovaně, chybí centrální architektura a stát není schopen zaplatit vlastní IT experty, takže outsourcuje i řízení projektů. Výsledkem jsou předražené a zpožděné systémy.

Jediným světlým bodem tak zůstávají paradoxně sami občané a soukromý sektor. Češi jsou digitálně gramotnější než průměr EU (69 % vs. 56 %) a masivně využívají například Bankovní identitu, kterou NKÚ vyzdvihuje jako jeden z dílčích úspěchů.

Pracovní migrace

Spolupráce mezi ANO a jejími koaličními partnery se začíná propisovat do strategických dokumentů státu. Nejvýrazněji je to vidět na čerstvě přepsané Hospodářské strategii, kterou zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu do připomínkového řízení. Zatímco původní zářijová verze – ještě z předvolebního období zveřejněna hnutím ANO – cílila na zvýšení počtu kvalifikovaných zahraničních pracovníků v ekonomice o 100 tisíc do roku 2030, aktuální dokument velmi pravděpodobně pod vlivem koaličních partnerů otáčí kormidlem směrem k bezpečnosti a restrikcím.

Z dokumentu především zmizela odvážná „fikce pozitivního rozhodnutí“ u žádostí o pracovní povolení (pokud úřad nestihne lhůtu, povolení je uděleno), která měla být snem každého HR oddělení. Místo toho text nově akcentuje „konec neřízené migrace“ a slibuje zcela nový zákon o pobytu cizinců se striktními kritérii. Původní plán na plošnou implementaci systému „smart víz“ (jako nástroje pro alokaci pracovníků) i zavedení bodového systému inspirovaného Velkou Británií z plánů také potichu zmizely, prioritu dostává důkladné prověřování.

Změna přístupu ve strategii však neznamená úplnou stopku pracovní migraci, spíše přechod na systém „dvou rychlostí“. Stát si začne mnohem pečlivěji vybírat. Pro vysoce kvalifikované talenty se má lhůta pro vyřízení zkrátit na 30 dní, přičemž zmiňovaných Smart víz se dočkají alespoň AI a digitální talenti – jedná se o speciální imigrační režim pro experty v AI a ICT, který můžeme očekávat od roku 2028. Naopak pro středně a nízko kvalifikované profese, po kterých průmysl volá nejhlasitěji, se počítá se lhůtou 60 dní.

Co to znamená pro firmy? Naděje na bleskové uvolnění stavidel pro zahraniční dělníky padla. Vláda sice stále slibuje snížení administrativy a digitální nostrifikace diplomů, ale termín splnění se posunul z roku 2026 na rok 2027. Z původní strategie „nabereme co nejvíc lidí pro růst HDP“ se tak stala strategie „vybereme si jen ty nejlepší a ostatní přísně prověříme“.

Trh práce

Pokud zaměstnavatelé doufali, že nová vláda přinese revoluci v zákoníku práce inspirovanou flexibilním „dánským modelem“, aktualizovaná Hospodářská strategie je zřejmě zklame. Z původní zářijové verze totiž zmizely ty politicky nejcitlivější body.

V novém textu už nenajdete zmínku o zjednodušení rozvazování pracovního poměru (včetně možnosti mimosoudního řešení sporů u inspektorátu práce) ani návrh na zastropování odstupného. Spolu s tím vláda upustila i od další části dánského modelu: od zvýšené podpory v nezaměstnanosti (ve výši 90 % mzdy) v prvních měsících hledání práce, která měla být podmíněna povinnou rekvalifikací. Vypadá to, že koalice ANO, SPD a Motoristů se rozhodla vyhnout potenciálnímu střetu s odbory a radikální zásahy do vztahu zaměstnanec–zaměstnavatel z priorit vyškrtla.

Co ve strategii zůstalo? Především technická a administrativní opatření, u kterých se však posouvají termíny realizace.

Celkové zvolnění tempa potvrzují i hlavní makroekonomické cíle. Dosažení 15% podílu částečných úvazků nebo snížení šedé ekonomiky o třetinu už vláda neplánuje na rok 2030, ale dává si čas až do roku 2035. Z původního dravého plánu na flexibilitu tak zbyla spíše opatrná evoluce zaměřená na byrokracii, nikoliv na strukturální změnu trhu práce.

Alternativní cesty

Kde tedy česká ekonomika vezme chybějící lidi? Odpověď Hospodářské strategie je pragmatická: musíme vytěžit ty, kteří jsou dnes mimo systém, a pro zbytek vytvořit nové, flexibilnější kategorie. Dokument tak přichází s řadou novinek, které mají potenciál proměnit trh práce více než kosmetické úpravy zákoníku. Stát si totiž poprvé naplno přiznává, že největší rezervoár pracovní síly neleží v zahraničí, ale v české šedé zóně. Plán je ambiciózní – zkrátit dobu oddlužení, zrušit bagatelní exekuce a do roku 2035 dostat třetinu lidí z šedé ekonomiky zpět na oficiální trh práce.

Místo politicky citlivých zásahů do práv zaměstnanců se strategie snaží trh rozhýbat novými nástroji. Pro moderní ekonomiku a startupy chystá po vzoru Británie institut takzvaného závislého dodavatele či režim FlexiWorker, které mají zlegalizovat flexibilní spolupráci s OSVČ a umožnit jim dosáhnout i na zaměstnanecké akcie. Další rezervy chce stát vytěžit zavedením sdílených pracovních míst (job sharing) pro rodiče a seniory či daňovým zvýhodněním nízkopříjmových skupin. Strategie se tak posouvá od snahy o strukturální změny zákoníku práce k cílenému mikromanagementu, který má pomocí dílčích úprav mobilizovat chybějící pracovní sílu z domácích zdrojů.

Vládu Andreje Babiše dnes (19. ledna) čeká projednávání poslaneckého návrhu zákona o obalech z dílny bývalého ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL). Scénář je dopředu poměrně jasný, kabinet dá návrhu s největší pravděpodobností negativní stanovisko. Nejde jen o to, že jde o iniciativu současné opozice – hnutí ANO tento konkrétní model zálohování dlouhodobě odmítá a ostře jej kritizovalo již v době, kdy sedělo v opozičních lavicích. K zamítnutí přispěje i fakt, že jde o kopii textu, na kterém se nedokázala shodnout ani předchozí čtyřkoalice, přestože měla ve Sněmovně většinu. Paradoxem situace však je, že i když tento konkrétní návrh skončí velmi pravděpodobně v koši, zálohování se Česko nevyhne.

Rozhodčím v českém sporu o zálohy se totiž stala Evropská unie. Členské státy schválily nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR), které stanovuje neúprosné cíle. Pokud státy v roce 2026 nevysbírají 80 % obalů u každé z kategorií (tedy zvlášť pro PET a zvlášť pro plechovky), stává se zavedení zálohového systému povinností. Čísla z českého trhu však hovoří jasně: zatímco u PET lahví se pohybujeme kolem 75 % vytřídění, u plechovek jsou výsledky tristní a zpětně se vybere necelá třetina. I obalová společnost EKO-KOM, která léta fungování současného systému žlutých kontejnerů hájila, nyní přiznává, že kvůli cílům EU se Česko bez záloh neobejde a systém bude nutné spustit nejpozději od roku 2029 – od tohoto roku musí státy dosahovat sběru 90 %.

Parametry budoucího systému, ať už jej v budoucnu předloží jakákoliv vláda, budou muset vycházet z logiky věci a evropských požadavků. Hladíkův návrh, který slouží jako určitý předobraz, počítá se zálohováním plastových lahví a plechovek o objemu 0,1 až 3 litry s předpokládanou výší zálohy 4 Kč. Povinnost výkupu by dopadla na prodejny s plochou nad 50 m² a čerpací stanice, zatímco menší obchody by se mohly zapojit dobrovolně.

Odmítnutí návrhu Hladíka je bohužel jen politickým odkladem nevyhnutelného. Kabinet bude muset brzy představit vlastní návod, jak splnit přísné zákonné limity sběru – a data ukazují, že jiná cesta než zálohování k nim zatím nevede.

Politické prostředí

Vláda se sejde již dnes, 19. ledna. Na programu má návrh zákona o ekodesignu výrobků, který stanovuje nové požadavky ze strany EU na udržitelnost produktů uváděných na trh. Kabinet se také bude zabývat poslaneckým návrhem exministra Petra Hladíka (KDU-ČSL), který navrhuje zavedení systému zálohování PET lahví a plechovek.

Poslaneckou sněmovnu čeká výborový týden. Ten po náročném vyslovování důvěry vládě přinese politické zklidnění. Zasednou prakticky všechny sněmovní výbory, jejichž agenda bude tentokrát převážně organizační. Hlavním bodem bude ustavování jednotlivých podvýborů, volba jejich předsedů a stanovování lhůt pro nominace členů. Plenární schůze se koná až 27. ledna.

Senát má v tomto týdnu naplánovanou schůzi pléna, program je však velmi omezený. Horní komora Parlamentu totiž primárně čeká na legislativní návrhy postoupené ze Sněmovny. Jelikož je dolní komora teprve na začátku svého funkčního období a legislativní proces se teprve rozjíždí, senátoři zatím nemají takřka žádné zákony ke schvalování.

Nemělo by vám uniknout

Zůstaňte v kontaktu

Připojte se k naší komunitě na LinkedIn pro aktuální informace a diskuze o nejnovějších legislativních změnách.

[email protected] | +420 724 393 072