POLITIKA: Evropská komise schválila již pátou žádost České republiky o platbu ve výši 614 mil. EUR z Mechanismu pro obnovu a odolnost (RRF). Česko splnilo potřebných 29 milníků a cílů, které se týkají mimo jiné dostupného bydlení, energeticky úsporných renovací, udržitelné dopravy, železniční infrastruktury a digitalizace podniků. Předběžné kladné hodnocení je posledním krokem před finálním rozhodnutím o vyplacení prostředků.

POLITIKA: Evropská investiční banka a Evropská komise uvolní až 3 miliardy EUR na podporu dekarbonizace budov a silniční dopravy v rámci ETS2. Státy, které ETS2 již implementovaly nebo s ním aktivně počítají, mohou získat předběžné financování ještě před spuštěním systému v roce 2028. Česká republika, která ETS2 odmítá, tak na tyto finanční nástroje nedosáhne. Současně vláda žádá o odklad ETS2 a hledá k iniciativě evropské partnery.

POLITIKA: Evropský parlament přijal doporučení k řešení krize bydlení v EU a vyzývá Evropskou komisi k předložení konkrétních legislativních návrhů. Poslanci požadují, aby krátkodobé pronájmy neohrožovaly dostupnost bydlení ve městech. Zároveň zákonodárci požadují cílené daňové nástroje, které by usnadnily přístup k bydlení nízko a středněpříjmovým domácnostem. Parlament rovněž zdůrazňuje potřebu posílit průmyslovou suverenitu EU ve stavebnictví a renovacích, zejména s ohledem na dostupnost materiálů a kapacit. Klíčovým bodem je i požadavek na zrychlení povolovacích řízení, přičemž poslanci navrhují, aby vyřizování stavebních povolení pro bytovou výstavbu netrvalo déle než 60 dní.

Úsilí Evropské komise posílit bezpečnost dodávek kritických surovin a strategickou soběstačnost EU se promítlo do celé řady legislativních iniciativ. Evropský účetní dvůr však ve své nově vydané zvláštní zprávě konstatuje, že dosavadní opatření pravděpodobně nepovedou k naplnění stanovených cílů.

EU zůstává silně závislá na dovozu kritických surovin ze třetích zemí. Technologie pro obnovitelné zdroje vyžadují 26 kritických surovin, přičemž deset z nich se do EU výhradně dováží. Akt o kritických surovinách, publikovaný v květnu 2024, proto stanovuje, že do roku 2030 by nemělo více než 65 % strategické suroviny pocházet z jediné třetí země. Čtyři roky před cílovým datem však tento limit splňují pouze čtyři suroviny.

Podle auditorů nejsou cíle Aktu dostatečně podloženy realistickými odhady budoucí poptávky a dostupnosti surovin. Projekty, které EU v současnosti podporuje, tak s vysokou pravděpodobností nezajistí požadované dodávky do roku 2030. Členské státy navíc postrádají jasný metodický rámec pro naplnění cílů a financování zůstává roztříštěné napříč programy bez jednotného přehledu o jeho dopadech.

Ani snahy o diverzifikaci dovozu prostřednictvím strategických partnerství zatím nepřinesly zásadní zlom. Podobně omezený je pokrok v oblasti domácí produkce: EU chce do roku 2030 pokrýt 10 % spotřeby strategických surovin těžbou a 40 % jejich zpracováním, avšak projekty narážejí na významné finanční, právní a administrativní překážky. Zvlášť problematická je situace u vzácných zemin, které se v EU dosud vůbec nezpracovávají.

Pro firmy a investory to znamená, že riziko dostupnosti kritických surovin zůstane i v příštích letech klíčovým faktorem při rozhodování o investicích do energetiky, baterií a čistých technologií. Přestože Komise podniká kroky ke zrychlení povolovacích procesů (environmentální omnibus) a úpravě finančních nástrojů, jejich skutečný dopad zatím zůstává nejistý.

V oblasti kritických surovin má Evropská unie před sebou ještě dlouhou cestu. U oceli však postupuje razantněji, neboť ji považuje za bezprostředně klíčovou pro konkurenceschopnost evropského průmyslu. Evropský trh s ocelí je však vystaven silnému tlaku v důsledku neudržitelné globální nadměrné kapacity, která by měla do roku 2027 vzrůst až na 721 milionů tun, tedy více než pětinásobek roční spotřeby EU. To vytváří výrazný tlak na evropské výrobce prostřednictvím levných dovozů.

Komise proto v říjnu loňského roku představila návrh nařízení, kterým se řeší negativní obchodní dopady globální nadměrné kapacity na trh Unie s ocelí. Návrh má od června 2026 nahradit stávající ochranná opatření na dovoz oceli a vytvořit dlouhodobější a stabilnější rámec ochrany trhu. Rada přijala svůj vyjednávací mandát již loni v prosinci a Evropský parlament minulý týden schválil své stanovisko. Pozice obou institucí jsou v hlavních parametrech velmi podobné, což otevírá snazší cestu během finálních vyjednávání (trialogy).

Navrhovaná opatření stanovují, že do EU bude možné ročně dovézt ze třetích zemí maximálně 18,3 milionu tun oceli bez dodatečného cla, což je o 47 % méně než v roce 2024. Po vyčerpání tohoto limitu se na další dovoz uplatní clo ve výši 50 %.

Součástí návrhu je i posílení důrazu na „zájem Unie“, což znamená, že při nastavování a přezkumu ochranných opatření musí být systematicky zohledňovány nejen zájmy výrobců oceli, ale také dopady na navazující průmyslová odvětví a konečné spotřebitele, zejména z hlediska cen a dostupnosti. Obě instituce se shodují na zpřísnění správy tarifních kvót (čerpání, převody) a omezení pravomocí Komise, která by podle návrhu mohla objemy upravovat pouze v rozmezí 15,2–22,2 milionu tun. Parlament navíc výslovně zmiňuje zákaz dovozů oceli z Ruska a Běloruska.

Závažnost situace potvrzují i data průmyslu. Podle evropské ocelářské asociace EUROFER globální nadbytek již v roce 2024 přesáhl 600 milionů tun a dále roste. EU se mezitím z čistého vývozce stala čistým dovozcem. Od roku 2018 přitom výroba v EU klesla o více než 30 milionů tun.

EU tak v oblasti oceli zřetelně přechází k aktivní průmyslové obraně. Pro firmy to znamená stabilnější obchodní prostředí v podobě předvídatelnějších dovozních objemů, ale zároveň přísnější parametry pro obchodování a vyšší bariéry dovozu, které mohou vést k růstu cen. Klíčovou otázkou zůstává, zda se podaří nastavit ochranu tak, aby nepoškodila konkurenceschopnost navazujících odvětví a nepromítla se do vyšších nákladů napříč celým průmyslovým řetězcem.

Evropská komise přijala vůbec první metodologický rámec v návaznosti na nařízení o certifikaci pohlcování uhlíku a uhlíkového zemědělství (CRCF). Nařízení zavádí dobrovolný systém certifikace pro trvalé odstraňování uhlíku s cílem přispět k dosažení klimatických cílů EU do roku 2030 a klimatické neutrality do roku 2050. Přijetím metodik Komise nepřináší nové povinnosti, ale převádí dosud obecný rámec do prakticky použitelného systému, podle kterého bude možné posuzovat konkrétní projekty.

Nová pravidla pokrývají tři typy aktivit k trvalému odstraňování uhlíku:

Projekty využívající tyto technologie mohou prostřednictvím nově zavedeného certifikačního rámce začít žádat o certifikaci na úrovni EU. V praxi to znamená, že již v následujících měsících mohou být certifikovány první projekty splňující stanovená kritéria.

Dobrovolné certifikační metodiky mají vytvořit nové pobídky pro klimatické inovace, rozvoj technologií pro odstraňování uhlíku a zároveň přispět k omezení greenwashingu (klamavá environmentální tvrzení). Pokyny jasně vymezují, co se považuje za jednu tunu skutečně odstraněného uhlíku, jak musí být zajištěna dlouhodobá trvalost ukládání a jak mají projekty pracovat s klíčovými riziky. Právě tato pravidla dlouhodobě požadovali investoři, banky i firmy, které v oblasti uhlíkových odstranění působí, protože bez nich bylo obtížné projekty financovat nebo se do nich zapojovat. Certifikace tak vytváří referenční standard, podle kterého lze jednotlivé projekty porovnávat a činit investiční rozhodnutí.

Nařízení v přenesené pravomoci bude nyní postoupeno Evropskému parlamentu a Radě, které mají dvouměsíční lhůtu na přezkum s možností prodloužení o další dva měsíce. Pokud nebudou vzneseny námitky, mělo by být nařízení vyhlášeno v Úředním věstníku EU na začátku dubna a vstoupit v platnost 20 dní po zveřejnění.

Komise zároveň pracuje na dalších dvou nařízení v přenesené pravomoci: metodice uhlíkového zemědělství (zaměřené zejména na zemědělce) a metodice pro ukládání uhlíku v biogenních stavebních materiálech, která se bude týkat vlastníků budov a stavebního sektoru.

Od 13. července 2024 je v platnosti nařízení o rámci pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků (ESPR). Nařízení označuje ničení neprodaných spotřebních výrobků za environmentální problém a stanoví rámec povinností, které tomu mají zabránit. Klíčovým prvkem je zákaz ničení vybraných kategorií výrobků, včetně oblečení a obuvi.

Podle ESPR platí, že od 19. července 2026 je zakázáno ničení neprodaných spotřebních výrobků uvedených v příslušném seznamu. Tento zákaz se nevztahuje na mikropodniky a malé podniky. Na střední podniky se zákaz začne vztahovat od 19. července 2030. Doposud však nebyly jasně vymezeny technické podmínky a praktické uplatnění těchto opatření.

Za účelem jednotného a praktického uplatňování zákazu proto Evropská komise přijala delegované a prováděcí akty, které zejména upřesňují výjimky ze zákazu a stanovují podrobnosti k povinnostem zveřejňování informací. Cílem těchto aktů je zajistit právní jistotu a zabránit rozdílnému výkladu pravidel napříč členskými státy i samotnými podniky.

Mezi výjimky ze zákazu ničení patří zejména případy, kdy je výrobek nebezpečný, nesplňuje unijní nebo vnitrostátní právní předpisy, porušuje práva duševního vlastnictví nebo kdy je zničení vyžadováno na základě soudního či správního rozhodnutí. Výjimka se uplatní také v situacích, kdy je výrobek technicky nezpůsobilý k opětovnému využití nebo repasování nebo kdy je výrobek poškozený, kontaminovaný či hygienicky nevhodný a jeho oprava není technicky možná nebo ekonomicky přiměřená.

Přijaté delegované a prováděcí akty nepřinášejí nový zákaz, ale převádějí obecná ustanovení ESPR do konkrétních a použitelných pravidel. Podnikům poskytují jasný rámec, kdy je zničení výrobků ještě přípustné a kdy již představuje porušení práva, a stanovují jednotný přístup ke zveřejňování informací o nakládání s neprodanými výrobky. Tím přispívají k vyšší právní jistotě a snižují riziko sankcí vyplývajících z rozdílného výkladu pravidel v jednotlivých členských státech.

Evropská komise představí dva akční plány – proti kyberšikaně a pro bezpečnost dronů a protidronová opatření, oba pod gescí komisařky Henny Virkkunen.

Ministři zahraničí se v rámci Rady pro zahraniční věci zaměří na Ukrajinu, sankční politiku vůči Rusku a situaci na Blízkém východě. Následné neformální uzavřené jednání Evropské rady má vysoká politická očekávání: lídři chtějí otevřít strategickou debatu o konkurenceschopnosti EU, průmyslové politice a snižování regulatorní zátěže. Týden uzavře Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO), která se bude věnovat nedostatku pracovní síly, demografickým změnám, sociální politice a zdravotní bezpečnosti.

Europoslanci usednou do lavic ve Štrasburku na plenární zasedání. Debatovat budou o posílení evropské obrany a hlasovat o strategických obranných a bezpečnostních partnerstvích EU, stejně jako o konkurenceschopnosti EU v návaznosti na doporučení Draghiho zprávy. Na programu jsou také hlasování o prvním seznamu bezpečných zemí původu pro azyl, cíli snížení emisí skleníkových plynů o 90 % do roku 2040, a o ochranné klauzuli v dohodě EU–Mercosur s dopadem na evropské zemědělství. Parlament se bude věnovat i extrémním výkyvům počasí a připravenosti EU, vyslechne prezidentku ECB Christine Lagarde k měnové politice a uskuteční formální zasedání s předsedkyní Valného shromáždění OSN Annalenou Baerbock.

Zůstaňte v kontaktu

Připojte se k naší komunitě na LinkedIn pro aktuální informace a diskuze o nejnovějších legislativních změnách.

[email protected] | +420 724 393 072